Učíme s radostí a pro radost
V moderním pojetí vzdělávání, tzv. humanistické pedagogice, je školu nutno chápat jako službu dítěti, jako pomoc v jeho vývoji. Namísto neustálého přizpůsobování dítěte uměle vytvořeným normám, je respektováno právo dítěte na individuální rozvoj, na vlastní názor, osobité prožívání, objevování, samostatné hledání ale i tápání a chybování. Cílem učitele by mělo být, na základě poznání individuálních předpokladů, dotažení každého dítěte k maximu jeho možností. K tomu by nám mělo pomoci rozvíjení dětské osobnosti v nejširším slova smyslu. Chápat je jako uvádění do poznání, vybavovat je dovednostmi pro další poznávání jako je kritické myšlení, dovednost pracovat s informacemi, učit se učit, spolupracovat, nebát se projevit svůj názor, komunikovat apod.
K jednoduššímu pochopení toho, o co se v naší MŠ snažíme, používáme třídění ze sborníku Učím s radostí, kterou v roce 2003 vydalo OS Kritické myšlení a Step by Step ČR.
Kvality dobré školy:
- řízení dobré školy jako umění
- máme společné cíle a sdílená pravidla
- jde nám o kompetence
- vyučujeme promyšleně
- máme vysoké nároky
- reagujeme povzbudivě
- sledujeme pokroky
- stavíme na právech a odpovědnosti žáka
- spolupracujeme s rodinou, jsme součástí komunity
- i my se stále učíme
- aktivní účast
- autentické učení
- učíme se vyučováním druhých
- individualizace
- přijímáme zodpovědnost a pravomoci
Předesílám, že tato „pravidla“ jsou postavena na práci s dětmi ze základních škol a staršími. Principy Kritického myšlení nás tak oslovily a nadchly, že jsme neodolali a začali je zkoušet i ve škole mateřské. Navíc máme zpětnou vazbu. Děti, které od nás odcházejí do Fakultní základní školy Fingerova, a v tomto duchu demokratického vzdělávání pokračují, dosahují velmi dobrých výsledků ve všech složkách kritického myšlení a tyto dovednosti jim usnadňují další vzdělávání. Rovněž máme plno „našich“ dětí na prestižních gymnáziích či jazykových školách, kde stále dosahují skvělých výsledků.
1. řízení dobré školy jako umění
Každá škola má své specifické složení, jiný učitelský sbor, jiné podmínky a tím se liší jedna od druhé. Je skutečným uměním využít maximálně jednak lidský potenciál, jednak příležitostí k rozvoji. Je nutné stále hledat originální cesty, neustále řešit přicházející problémy, inovovat vražednou rutinu a přitom nesklouznout k chaosu, nebát se rizika při zkoušení neověřených postupů. K tomu všemu má naše MŠ báječné předpoklady. Jsme malý kolektiv, velmi snadno si předáváme nápady, zkušenosti. Díky prostorovému uspořádání vlastně neustále hospitujeme jedna u druhé, lidský potenciál je využíván maximálně. Dovednosti jednotlivých členek kolektivu jsou předávány všem dětem, které naše zařízení navštěvují. Dalším nesporným přínosem je, že zcela odpadá suplování. Děti znají nejen všechny učitelky a berou je za své, ale zahrnují sem i školnici a kuchařku. Jejich přítomnost ve třídách považují za zcela přirozenou.
2. máme společné cíle a sdílená pravidla
Ve škole pracuje tým lidí, který by měl být schopen sladit své názory na směřování školy. Pro dobrý chod školy jsou nutná pravidla (a sankce), kterým všichni společně rozumějí a jejichž užitečnost uznávají. Pravidla se vyvíjejí s potřebami a nároky společenství lidí, které ve škole žije.
Jak na to? Je nám jasné, že když mají z našich dětí vyrůst samostatní a zodpovědní lidé, nemohou jen trpně přijímat předpisy, které jim vnucujeme, aniž by věděly, z jaké potřeby pravidla vzešla. Potřebují se naučit pravidla vytvářet, schvalovat, přijímat a opravovat. Stejně tak učitelé, jejichž vlastní špatné zkušenosti s výchovou mohou být dobrým východiskem ke změně. Na začátku školního roku vždy společně s dětmi vytváříme pravidla chování, která přetváříme do obrázkové podoby. Děti si společně tvoří budoucí atmosféru školy.
V rámci školního vzdělávacího programu pracujeme na společném projektu „kdo jsem já?“, „co je to právo a mám nějaká?“, co je to povinnost a mám nějaké?“
3. jde nám o kompetence
Pojem kompetence v kritickém myšlení shrnuje tři dovednosti do jedné: něco vědět znamená, že také vím, jak se znalost používá a že jí také použít dokážu. Učitelé musí vědět, že ve výuce nejde o izolované znalosti, dovednosti a postoje, ale že vychovávají žáky s kompetencemi pro život.
Tento princip je pro nás velmi důležitý. Vždyť právě v MŠ se děti poprvé setkávají se srovnáváním, s hodnocením, s nutností se projevit před ostatními. Máme velikou výhodu oproti škole, že nejsme vázáni vědomostními osnovami, ale právě těmi dovednostními. Můžeme si zkoušet, které postupy při získávání a aplikací vědomostí jsou ty nejlepší, při kterých se děti nejvíce zapojí, při kterých se naučí spolupracovat, při kterých si ověří, že každý jednotlivec je důležitý a prospěšný. Při kterých se naučí projevit svůj názor, vysvětlit svou myšlenku ostatním a mnohé další dovednosti, které mu v budoucnu usnadní učení.
Velmi se nám osvědčila metoda myšlenkových map (MP) a to jak kolektivních, tak individuálních, popřípadě skupinových. Při tvorbě MP jsme narazily na problém, který nakonec využíváme v náš prospěch. Děti ještě neumí číst a psát a tak vznikají mapy v kreslené podobě. V některých případech jsme omezeni výtvarným projevem. Jak namalovat tání sněhu? Jak prodlužování dne? Často tak vznikají naprosto unikátní nápady. Bohužel jejich autoři, myšleno děti, často druhý den nevědí, co tím kterým obrázkem vlastně chtěly říci. V tuto chvíli nastává problém, ale zároveň je tato chvíle velmi motivační - už abych uměl číst a psát! Problém obrázků se dá částečně řešit při tvorbě společných i individuálních map, kdy učitelka doplní dětskou kresbu textem a může tak druhý den snadno připomenout co tím kdo myslel. O to více se všechny děti těší, až budou umět číst a psát.
Jednou z metod kritického myšlení, s kterou často pracujeme, je metoda řízeného čtení. Je to například čtení s předvídáním, čtení s porozuměním nebo postupné čtení. Třeba postupné čtení má pro děti předškolního věku velký význam a velmi dobře se s ním pracuje. To, že děti neumějí číst, vidíme v tomto případě jako výhodu. Většinou mám problémy se svou zvědavostí. Tohoto dilema jsou děti, které číst neumějí, ušetřeny a vidím v tom velké plus pro tuto metodu. Dalším přínosem je cvičení pozornosti. V tomto případě se děti často dokážou individuálně soustředit a pracovat již poměrně dlouhou dobu. U kolektivního čtení pohádek a příběhů tomu tak většinou není. Čím je dětí více, tím bývá soustředění těžší. Ani když si s nimi o přečteném textu povídáte, není výsledek příliš dobrý, proto když jsou děti přímo zapojeny do tvorby příběhu, je to vlastně jakási hra obohacující prožitek.
4. vyučujeme promyšleně
Promyšleně vyučovat znamená vyučovat na míru konkrétním žákům, jejich potřebám a možnostem. Pokud jsme měli k danému problému nějaký plán pro předešlou třídu, nemůžeme stejný plán použít pro třídu novou. Děti, které se v ní sešly, jsou nutně jiné, než děti předchozí. Promyšleně vyučovat znamená také vědět jak vyhodnocovat a to jak práci žáků tak svou.
K tomuto nám napomáhá rámcově vzdělávací program, který nám umožňuje báječnou věc - profilaci. Snažíme se na těchto principech stavět. Podle věkového složení tříd (2-6 let) každým novým školním rokem program upravujeme. Získaných zkušeností využíváme k tvorbě programu příštího. Nechceme ustrnout v rutině, která je často ke škodě věci. Kolik je mezi námi pedagogů, kteří již dvacet let učí stále to samé, ale hlavně stále tím samým způsobem – baví je to ještě? Jak to má bavit jejich žáky?
Pracujeme s tematickými celky, které přizpůsobujeme věkovému složení ve třídě. Naše hlavní cíle ve třídě malých dětí, ale částečně i ve třídě starších dětí, se hned od začátku zaměřují na získávání samostatnosti a jistoty při pobytu v MŠ, na získávání a osvojení si kompetencí základních dovedností a znalostí a na vzájemnou toleranci a zjištění, že každý je přínosem, každý je důležitý a každý má právo na svůj projev.
Příklad: Několik dětí z „maláčů“ již po obědě nespí a účastní se programu dětí z velké třídy. Vzhledem k věku při poobědových činnostech ruší větší děti, proto jsme z nich vytvořily skupinu „Lemurů“. S tou pak každý den některá z učitelek procvičuje potřebné kompetence. Do této skupiny jsme zařadily i některé děti z „velkáčů“, které rovněž potřebují pracovat v menší skupině.
Co se týče hodnocení, máme propracovaný systém vlastního hodnocení. Hodnocení dosažených cílů, či důvěrné poznámky o úspěších jednotlivých dětí. Máme vypracovaný individuální evaluační list pro každé dítě, který nám pomáhá sledovat pokroky a vývoj každého jednotlivého dítěte od jeho nástupu až po odchod ze školy. List nám pomáhá odhalit slabiny a nedostatky dítěte, na které se můžeme zaměřit, které se pak snáze napravují.
U dětí se nám osvědčuje systém chválení, ale ne za každou cenu. Je nutné trvat na dokončení daného úkolu. Děti předem znají, co to znamená, že je úkol splněn. Myslíme si, že je dobré nepoužívat srovnávání. Je lepší přistupovat k hodnocení opravdu individuálně, viz bod 6. Velmi nám pomáhá, že děti i rodiny známe, že o nich hovoříme a problémy, které máme, můžeme společně sdílet a konzultovat. Pokud je problém většího charakteru, spolupracujeme se speciální MŠ a jejich psychology, či s kvalitní logopedkou. Tyto problémy řešíme v součinnosti s rodiči, ale o tom hovoří bod 9.
5. máme vysoké nároky
Výuka, která by nedávala možnost postavit si vysoké cíle, bude pro děti i učitele nudná a nezáživná. Náročnost v tomto případě neznamená hodně si toho zapamatovat, ale umět použít dosavadní informace a být otevřen novým nápadům a mít snahu odvést co nejkvalitnější práci.
Tento bod klade velké nároky na osobní přípravu pedagogů. Nutí nás to neustále hledat nové cesty, hledat nové inspirace, promýšlet své postupy. O co těžší si klademe cíle, o to více musíme vědět a znát. Pomáhá nám v tom možnost snadné komunikace mezi všemi zaměstnanci. Nesporným přínosem při plnění našich vysokých cílů je možnost učení ve třech. Na určitá dopoledne se promění naše dvoutřídní MŠ v jednotřídku a učíme v ní tři najednou. Možnosti takové práce jsou obrovským potenciálem, který stále vylepšujeme a snažíme se z tohoto systému vytěžit co nejvíce.
Příklad: jedna z učitelek individuálně pracuje s dětmi na počítači, kde má k dispozici nejrůznější výukové programy. Zde procvičujeme právě probíranou látku. Angličtinu, matematické představy, rozvoj poznání apod. Druhá učitelka pracuje individuálně s dětmi u stolečků. Většinou se zabývá složitější výtvarnou činností, či pracuje s pracovními listy. Třetí učitelka se věnuje kolektivním činnostem jako je, hudební výchova, zpívání s kytarou, hra na orf. nástroje, kolektivní hry, hry na něco apod.
Jiná alternativa: v každé třídě je stálý výtvarný stolek. Při tomto modelu učení může probíhat na každém z nich jedna ze složitějších výtvarných činností, děti se plynule střídají
Další možnost: v jedné třídě učí jedna učitelka, ve druhé dvě najednou (společně si naplánovaly činnost, společně jí děti provedou).
Možností a variant je nepřeberně. Důležité je společné prožívání, spolupráce, nezištnost, tolerance a plánování.
6. reagujeme povzbudivě
Jestliže se mají děti opravdu aktivně účastnit učení, potřebují získat důvěru v to, že učení zvládnou, že jsou dost dobří na to, aby jejich otázky, názory, návrhy a myšlenky byly vyslyšeny a využity.
Učitel musí být pro děti partnerem. Měl by respektovat jejich individualitu, musí chápat důležitost každého jednotlivého žáka. Jinak se stane, že pouze chválí nebo haní, ale nebude vzbuzovat v dítěti odhodlání uplatnit svoje schopnosti. Pomáhá nám v tomto každodenní možnost pracovat se všemi dětmi. Vidět jejich úspěchy i prohry, jejich pokroky nebo zlepšení. Pro zpětnou vazbu se nám osvědčilo zapisování hodnocení denních aktivit do třídních knih, kam si děláme i osobní poznámky o úspěších, ale i problémech dětí. Je lepší nalézt, co se nám podařilo, kde jsme zaznamenaly pokrok a zkoumat jak k takovému výkonu došlo. Tím se učíme tomu, které cesty jsou účinné, jak neopakovat nesprávné postupy. Výhodou je již zmiňovaná možnost denní konzultace se všemi zaměstnanci, možnost okamžitého řešení vzniklého problému a velmi dobrá komunikace s rodiči (viz bod 9).
7. sledujeme pokroky
Účinnější, než vyhledávání a vypichování omylů a nepovedeností, se ukazuje práce s úspěchem. Chválit, ale ne za každou cenu. Důležité je vyzvednout úspěch či podařenou práci dítěte méně zdatného. Další velkou motivací je prolínání dětí všech věkových skupin. Ti menší se snaží velkým vyrovnat, ti větší se učí vycházet s menšími. Učí se komunikovat, neodsuzovat.
8. stavíme na právech a odpovědnosti žáka
Děti potřebují rozumět tomu, že práva neexistují odtrženě od zodpovědnosti, a že povinnosti jim nikdo nemůže stanovovat bez respektu k jejich právům. Nesnažíme se vychovávat poslušné „ovce“, ale svéprávné občany. Vypracovaly jsme si miniprojekt na téma „dětská práva“ a snažíme se o propojení těchto hesel do praxe.
9. spolupracujeme s rodinou, jsme součástí komunity
Učení a vzdělávání dětí nemůže probíhat odděleně od jejich osobního života doma i ve škole. Stejně tak práce učitelů nemůže být odtržena od toho, co dělá a co potřebuje okolí školy – obec. Školní práce má být přínosem i pro rodinu, činnost školy přínosem pro obec.
Tato idea se táhne jako nit celým naším programem. Bez spolupráce s rodinou si nedokážeme představit nejen pozitivní vzdělávací proces, ale ani prostý chod školy. Do MŠ nechodí jen děti, ale i rodiče, prarodiče, sourozenci, známí a kamarádi. Naše činnosti jsou na těchto úzkých vazbách postaveny.
Příklady:
- Každoročně pořádáme vánoční a velikonoční dílny pro příchozí. Jedná se o společné výtvarné řádění dětí, rodičů, prarodičů, sourozenců, bývalých žáků, návštěvníků.
- Každoročně pořádáme brigády, při nichž se snažíme společnými silami zvelebit naši mateřinku. Hojná účast je již tradicí (naposledy se snědlo 7kg buřtů). Přicházejí nejen současní žáci a jejich rodiče, ale i žáci bývalí, mnozí z nich již dospělí, jejich rodiče a přátelé.
- Každoročně pořádáme lyžařský výcvik pro rodiče s dětmi. Výcviku se mohou zúčastnit i děti bez rodičů. Výcvik je dobře organizován. Děti jsou rozděleny do družstev podle své výkonnosti a starají se o ně kvalifikovaní instruktoři.
- Každoročně pořádáme letní tábor pro rodiče s dětmi. Jezdí s námi celé rodiny, ale mohou jet i děti bez rodičů. Pro děti i pro rodiče je připraven program plný her a sportu. Právě při akcích takovéhoto typu se tvoří ta správná komunita. Rodiče lépe poznají nejenom nás, ale poznají se i mezi sebou a často se tvoří základy přátelství na hodně dlouhou dobu
Rodiče také oceňují, že mají volný přístup do všech prostor školy. V jakýkoliv den, v jakoukoliv hodinu. Často toho využívají zejména rodiče dětí mladších, kteří si na svou pravidelnou docházku teprve zvykají, ale i rodiče starších dětí se rádi odpoledne přijdou podívat, poklábosit si, prokonzultovat případné problémy.
Díky uspořádání školy máme možnost se s rodiči denně potkávat a problémy řešit ihned, vše konzultovat a postupovat společně.
Máme sponzory z řad rodičů. Díky tomu můžeme opět dělat věci ne zcela standardní.
Škola je hrdým nositelem certifikátu Rodiče vítáni, který uděluje společnost UDUin o.p.s. Naše škola byla vůbec první mateřskou školou, která tento certifikát obdržela.
10. i my se stále učíme
Skutečným odborníkem není ten, kdo si myslí, že se už všechno naučil. Odborník naopak ví, že se toho ještě mnoho potřebuje naučit. Hledání, ověřování a případné nezdary nejsou projevem neschopnosti, ale naopak schopnosti se zlepšovat.
Všechny učitelky si průběžně doplňují své vzdělání. Obě nekvalifikované učitelky (s dlouholetou praxí) si doplnily předepsané vzdělání na SPgŠ, ředitelka si doplnila managementské dovednosti na PedF UK. Dále si podle potřeby vybíráme z nabídky nejrůznějších seminářů, pokračujeme v kurzech Kritického myšlení, zapojili jsme se do kurzů mentoringu a lektorských dovedností společnosti AISIS, se kterou jsme spolupracovali na vytvoření metodiky finanční gramotnosti pro předškoláky Aflatot. Začínáme se zapojovat do mezinárodního přesahu tohoto projektu.
Dále navštěvujeme nejrozmanitější výtvarné a hudební dílny, účastníme se nejrůznějších víkendových a týdenních pobytů, ze kterých neustále čerpáme novou inspiraci a nové nápady. Opět poukazuji na obrovskou výhodu denního kontaktu. Co jedna viděla, okamžitě dělá a zkouší celá škola v praxi.
11. aktivní účast
K vybuzení aktivity žáka, která pomáhá učení, nestačí pouze motivace na začátku hodiny. Být aktivní je celoživotní postoj a vytváří se postupně. Děti se k němu mohou dopracovat zejména v činnostech, které dávají dobrý smysl a přinášejí jim uspokojení z výsledku.
Snáze se pracuje s touto myšlenkou, když sami vyučující jsou životním postojem aktivní. Máme to štěstí, jak je patrné z předchozího bodu, že takový kolektiv máme. Jako příklad projektu, který probouzí aktivitu v plné míře, jsou integrované bloky, školy v přírodě, tábory apod. Být sami aktivní a tuto základní hnací sílu vzbuzovat v našich dětech, patří ke stavebním kamenům našeho ŠVP.
12. autentické učení
Autentické učení, autentické úlohy jsou takové, které dítě baví. Nedělá je pouze pro školu či učitelku. Jsou to takové úlohy, které dítě samo potřebuje vykonat a vyzkoušet, při nichž má dítě pocit samostatnosti a sebedůvěry. Dělá je pro sebe a kvůli sobě.
Osvědčilo se nám zapisování si hodnocení na týdenní plány, kam si děláme osobní poznámky o úspěších, ale i problémech dětí.
Při této cestě se nám otevřely možnosti díky Rámcově vzdělávacímu programu, respektive Školnímu vzdělávacímu programu. Dobře promyšlený, rozpracovaný, včetně návazných pracovních listů a motivačně dobře zvládnutý program, je úžasným východiskem pro naši práci. Jednotlivé projekty vycházejí z potřeb dětí, z dané aktuální situace. Jsou přizpůsobeny jejich schopnostem a možnostem.
13. učíme se vyučováním druhých
Známá pravda, že svůj obor ovládneme nejlépe tehdy, když mu začneme učit druhé, platí i pro děti.
Výborně se nám tato skutečnost osvědčuje právě v okamžicích, kdy pracujeme jako škola jednotřídní. Velcí se ochotně staví do role učitelů a rádců, stává se to jejich přirozeným chováním. Jsou ochotnější pomoci kamarádovi. Nedělá jim zatěžko něco vysvětlit. Dobře je to patrné u nově příchozích dětí, které nemívají větší problémy s adaptací, ačkoli na jiných školách, z pravidla větších a věkově diferencovaných, patřily mezi problémové. Obrovským přínosem je tato skutečnost pro mladší děti, které se snaží těm „větším“ vyrovnat. Dobře je to vidět na školách v přírodě, kde i děti tříleté nejenom, že týdenní pobyt zvládnou, ale i si ho užijí, jsou úspěšné a stanou se posilou svých týmů.
14. individualizace
Individualizace je ve výuce potřebná proto, aby každé dítě mohlo ve společném prostředí a nad společnou prací rozvinout a uplatnit své individuální potřeby. Je potřeba řešit individuální problémy a otázky a pochybnosti, jinak dítě ztrácí důvěru.
Systém učení ve třech, jak jsem ho popsala, se nám osvědčuje nejen pro velkou pestrost a možnost náročných cílů, ale také pro 100% možnost individuální péče o každé jednotlivé dítě. Například při procvičování kompetencí pomocí počítačových programů máte každé dítě sama pro sebe a naopak. Poznámky, které si pravidelně děláme, nás přesvědčují o tom, že je to cesta správným směrem. Ostatně, můžeme čerpat z dlouholeté zkušenosti.
A není to jen počítač. Mnohé výtvarné činnosti bychom nemohly dělat, nebýt našeho systému. Rovněž práce nad složitějšími pracovními listy je také lepší dělat individuálně. A denní práce s malou skupinou je naprosto nenahraditelná, kterou si užívají děti i dospělí.
Další dlouhou kapitolou by byla společenská a kulturně poznávací oblast, kterou škola díky organizační struktuře a vzájemné zástupnosti má pestrou a bohatou. Tento fakt rodiče velice oceňují.
15. přijímáme zodpovědnost a pravomoci
Škola je jednak životem samotným, jednak přípravou na dospělost. Mají-li zodpovědnost a pravomoci přijmout děti, je určitě nutné, aby je uměli přijímat i učitelé a ředitelé. Jednou z důležitých pravomocí školy má být možnost rozhodovat o tom co a jak se bude učit.
Otevřená občanská společnost může fungovat tehdy, když se její členové naučí o svých věcech promyšleně rozhodovat z toho místa, na kterém jsou. Takové jednání předpokládá schopnost rozeznat a dobře zvážit konkrétní problém, vyhodnotit dostupné informace, získat chybějící, převzít rizika a odpovědnost. Pro úspěšný život v moderním světě je nevyhnutelné naučit se stále učit a to jak organizovaně, tak i individuálně mimo instituce. To je jedním z velkých úkolů současné školy. Dítě, respektive dospělý, by nikdy v žádné fázi svého života neměl ztratit chuť se ptát, chuť přicházet věcem na kloub, chuť dozvídat se nové informace. K tomu všemu by měla směřovat dobrá škola a kde jinde začít než v dobrém předškolním zařízení.